Ahojky. Chci vám napsat pár vět o sobě, abyste mě lépe poznali.
Takže, jak už asi víte, jsem holka, která se nějakou nešťastnou náhodou
narodila jako kluk. Jestli vám to není jasné, přečtěte si třeba článek Transsexualita na Wikipedii.
Vlivem toho zatraceného hormonu testosteronu, který jsem začala nenávidět hned po tom, jak jsem se dozvěděla, co všechno způsobuje,
jsem vyrostla na 185 cm (přičemž vážím necelých 80 kg), velikost nohy
mám 12 (46), a jinak děsnou postavu, hlas a kdoví co ještě. Hlavně moje
výška a velikost bot jsou věci, které mě dostávají do děsných stavů, kdy
vlastně nenávidím sama sebe.
Věřte mi, tyhle
věci nejsou moc příjemné a jsou náročné na psychiku. Možná proto mě
často uvidíte zamyšlenou, očividně nešťastnou, nebo prostě "mimo". Možná
proto jsem se uchýlila k počítači, ať už to je brouzdání po netu,
tvorba stránek nebo hraní her. Jednak se přitom nemusím o svůj vzhled
starat a mít z něj takovou depku, a jednak je to trochu jako droga,
spolu s hlasitou hudbou. Jedna věc mě těší, nejsem na tom tak špatně, že
bych se musela utápět v alkoholu nebo v něčem horším. Naštěstí. Ale
znám (ne osobně, ale z internetu) lidi, kteří se kvůli takovýmto
problémům stanou závislí na alkoholu, a věřte mi, není to nic těžkého!
A
jak jsem vlastně v té roli kluka přišla na to, že jsem holka? Shodou
detailů, a různých věcí jsem přišla na to, že by to tak mohlo být. Byla
to hlavně závist holkám, že můžou nosit pěkné oblečení, bylo to vnímání
rozdílů mezi chováním kluků a holek, kdy jsem se s chováním kluků
nestotožňovala a ani nechtěla. Byly to děsné pocity při sledování mojí
výšky (i když se přiznám, že dříve jsem zase vyrůst chtěla, bylo to
takové "soupeření" s mými vrstevníky o to, kdo bude vyšší - dneska bych
si za to radši dala facku), mojí přibývající váhy a rostoucích nohou,
jak jsem už psala. Nejhorší pocity, když nepočítám výšku, jsem měla,
když mi začaly růst vousy. Brr, stále mám děsný pocit, když si sáhnu na
bradu nebo na tvář, a bere mě skoro "záchvat nesnášenlivosti", když se
víc jak půl týdne neholím a pak se na sebe podívám do zrcadla.
Dříve,
když jsem o transsexualitě (TS) neměla ani potuchy, jsem měla touhu
nosit kozačky a nějaké oblečení pro holky. Později jsem si myslela, že
to je nějaký druh fetišismu nebo transvestismu. Ale teprve asi v mých 15
letech jsem zjistila něco o TS a začala přemýšlet o tom, jestli to není
můj případ. Před rokem, když mi bylo 16 jsem se, i když viruálně přes
hru World of Warcraft, ale přeci jen, zamilovala do jednoho kluka.
Dodnes jsem ho neviděla ani na fotce, ale spíš to byla zamilovanost do
jeho povahy. A dnes, hlavně v období nešťastných pocitů z mého stavu, už
přestávám věřit tomu, že bych mohla někdy žít v roli kluka. Už si to
skoro nedokážu představit - a to jsem před třemi roky ani netušila, že
bych mohla být holka. Zvláštní svět. Když si probírám nazpět vzpomínky,
často mi to do sebe zapadá jako skládanka, které chybí jen pár kousků.
Příčina různých věcí, co se mi v životě staly, je už jasná, a naděje, že
by příčina mohla být jiná, a že je to celé jen výplod mě fantazie nebo
tak něčeho, je mizivá.
Všechno, co bych o
sobě chtěla napsat, se do jednoho článku nevejde, takže snad tohle
napoprvé stačí, stále budu přidávat něco dalšího, ale chce to čas...
Annia | 
Týna | 11. března 2009 v 12:13
Hezke a smutne ;(